Poslední den náctin

24. dubna 2015 v 23:59 | Evelyn |  Co napsal život...

Čas pluje rychle jako voda. Buď se necháme unášet a jen líně a odevzdaně proplouváme životem, anebo se vzepřeme vlnám, jdeme proti proudu a chceme v životě něco dokázat. Já se rozhodla pro druhou možnost...


Již před pěti lety, když jsem psala článek "Poslední den na základce", jsem věděla, že chci napsat i o svém "Posledním dni na střední". Jenže ten se bohužel neuskutečnil, neboť jsem před 3/4 rokem nebyla v daný den doma a poté na podobné věci nebyl čas. Proto to chci teď napravit článkem, který shrnuje mých prožitých deset let náctin, tedy téměř takovou dobu, po jakou funguje tento blog (i když s drobnými pauzami). Jsou to jen mé poznatky a komentáře na můj, zatím nezkušený a krátký, život.

Co jsem se za ty roky naučila

Lidé jsou různí a každý je jedinečný. To je jedna z věcí, které jsem se za tu pubertu naučila. Nelze soudit člověka podle toho, jak vypadá nebo jak se v danou chvíli vyjadřuje. Dřív jsem nedokázala pochopit, proč jen kvůli mé drobné postavě a mladšímu vzhledu se mnou lidé jednají jako s malou holkou, aniž by stáli o to poznat mě blíže. Dnes chápu jeden důležitý fakt: Spousta lidí je líných na to, aby dotyčného poznala blíže. Je pro ně jednodušší a příjemnější danou situaci povrchně zhodnotit - udělat si obrázek, kterým si ho zafixují. (a toto je i hlavní důvod, proč je bulvární Blesk nejčtenějším periodikem)

Nejde ale vždy jen o tyto povrchní hodnocení. Předsudky a generalizování se společností táhnou všemi směry. Zkuste jen tak postávat chvíli na zastávce a poslouchat okolní skupinky lidí. Zcela jistě zaslechnete konverzaci na téma kritiky nebo nespokojenosti (s vládou, nadřízeným, nemocemi... dosaďte dle potřeby). Co však většinou neuslyšíte, je naopak zhodnocení, co člověku v daný udělalo radost a co ho motivovalo k lepším výkonům. Lidé mají tendenci soustředit svou pozornost na špatné události (a to je důvod, proč ve zprávách slyšíte o samých katastrofách - cíleně je vybírají za účelem sledovanosti), což je demotivuje v jejich plánech a zadupává jejich sebevědomí. Ve finále pak mají pocit, že jít si za svým snem nemá smysl, neboť "každý přece dříve nebo později narazí". Kvůli toho mě spousta lidí nazvala naivním člověkem. Paradoxně to byli lidé, kteří ve svém životě nedosáhli toho, čeho chtěli, neboť čekali, až jim ta správná příležitost spadne z nebes. Nemohu jim to však vyčítat. 40 let komunismu dokázalo mnoha lidem perfektně vymýt mozky a nechat je přizpůsobit se podmínkám, které z nich následně v kapitalistickém sýstému udělaly neschopného jedince.

A to navazuje na další bod. Nic nejde samo a hned, přestože se mnoho lidí mylně domnívá, že ano. Za komunismu platilo "Stát se o nás postará". Dnes je to však naopak. My se musíme postarat o stát. Pro společnost je však jednodušší sedět v hospodě, nadávat na systém a dělat, "že se mě to netýká", jak bývalo i kdysi zvykem. Začít však musí každý u sebe - zvýšit si motivaci, radovat se z maličkostí, mít rád život takový, jaký je... a hlavně - jít si za svými sny. Nejlépe tak, abychom si na sklonku svého života mohli říct, že jsme prožili život naplno s radostí, odhodlaně a smysluplně. To si žádá však mnohdy změnu v přístupu k životu. Chápu že není lehké vyjet ze zaběhnutých kolejí, ale není nic krásnějšího, než se zbavit zybtečných břemen, která náš život vysávají a krůček po krůčku si budovat svoji cestičku ke štěstí. Ano, okolí bude breptat něco ve smyslu, že jste blbí, naivní, vymstí se vám to... apod. Řeknu vám na to jedno - neberte všechny jejich výkřiky a rady úplně doslova. Kdo dnes nechápe, že nic nejde samo a hned, jen těžko to v budoucnu pochopí. Ale žádný učený z nebe nespadl. :) Čas na změnu je jen tady a teď. Zítra už je pozdě... tedy co odkládáme, budeme odkládat věčně.

Poslední den náctin

Ano, je to tak. Již za pár hodin mi bude 20 let. Mohu říci, že jsem svým teenage věkem prokousala důstojně. Prošla jsem spoustu výzev, zkoušek a udělala mnoho chyb. Je spousta věcí, které jsem mohla udělat jinak, ale důležité je poučit se z chyb a jít dál, nenechat se odradit. Pořád dělám chyby a v mnoha směrech jsem ještě nezkušená. Ale je důležité stanovit si cíl, být odhodlaný a postupně si za svými cíli dojít. Za ty roky jsem se naučila radovat se ze života, být optimistická a vážit si toho, co mám. A v tomto chci poktačovat i nadále. Jedině tak budu mít pocit, že můj život má skutečně smysl. Děkuji za všechno, co mi náctiny daly a do budoucna si přeji, aby život přinášel mně i druhým spoustu dalších krásných okamžiků. :) Protože vše je v nás a našich úhlech pohledu.

Mějte se krásně a užívejte života :)

Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakým způsobem se dokážete nejlépe vyjádřit?

Mluveným projevem 25.5% (12)
Písemným projevem 40.4% (19)
Pantomimou 2.1% (1)
Jinak 6.4% (3)
Vším možným! Hlavně, když ostatní pochopí, co myslím.:D 25.5% (12)

Komentáře

1 Dominik Suchý Dominik Suchý | E-mail | 26. května 2015 v 21:59 | Reagovat

Děvenko, příliš mnoho frází! A hloubku, do které se pouštíš, nejdřív změř. Co Ty víš o světě, o komunismu, kapitalismu, skutečném pozadí politiky, o velkých bankách v pozadí ? D.

2 Evelyn Evelyn | 3. června 2015 v 0:52 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář. Myslím však, že jste nepochopil pointu článku. Jde o osobní názor na věc, má sloužit jako takový motivační proslov. Tento článek není žádnou politickou analýzou, neboť nemám k dispozici vědecké studie, které by tyto tvrzení potvrzovaly. Mám však knížky, dokumenty či dokonce názory lidí, kteří tuto dobu zažili. A to jsou rovněž významné, v případě lidí přímo primární zdroje, ze kterých by se mělo čerpat. A proto jsem se rozhodla je využít jako zdroj pro tento článek, který, upozorňuji, je pouze osobní pohled na věc :)

3 Dominik Suchý Dominik Suchý | E-mail | 4. června 2015 v 11:41 | Reagovat

Včera jsem reagoval na Vaši odpověď,ale nejsem si jistý, jestli jsem své sdělení řádně odeslal.Došlo? D.S.

4 Evelyn Evelyn | Web | 25. června 2015 v 22:43 | Reagovat

[3]: Až teď jsem se zde opět dostala. Bohužel, nic nedošlo. :( Zkuste to znovu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz