První článek roku 2014!

1. ledna 2014 v 23:59 | Evelyn |  Co napsal život...
Nemůžu uvěřit, že rok 2013 tak rychle utekl. A už vůbec nemohu uvěřit, že to byl snad nejkrásnější rok mého života. Teď tady sedím u psacího stolu na první lednový den, spíše připomínající podzimní pochmurno, a rozjímám nad tím, jak je možné, že se všechny ty nádherné okamžiky odehrály právě mně?:) Život je nepředvídatelný. Nikdy nevíte, co vám přinese, ale to ho právě dělá tak zajímavým a okouzlujícím. Tohle dělá naše životy krásné a naplněné. Jak jsem se stačila přesvědčit, vše je jen o úhlu pohledu. Díky tomu se mi podařilo během roku 2013 poznat tolik krásnch míst, zajímavých lidí, a zažít zajímavé věci.:) Musím se o to s vámi podělit...


Pro některé by to možná byl rok obyčejný, já v něm vidím něco kouzelného a neobyčejného :)

Rok 2013 byl vážně neuvěřitelný. Neuvěřitelně krásný. Teď se tady musím zasnít a říct si.... vážně se to všechno stalo mě? Podívala jsem se na spoustu zajímavých míst. Stanula jsem ve studiích České televize a vstoupila do živého vysílání Českého rozhlasu, i když v rámci dni otevřených dvěří. Zapojila jsem se do studentského projektu na ostravském filmovém festivalu Kamera OKO a vyzkoušela jsem si, jaké jo to točit a hrát ve filmu.

Zabrouzdala jsem do studií České televize, a dostala se dokonce i do živého vysílání v Českém rozhlasu...

Co se týče mých kreativních zájmů, tak jsem úspěšně odabsolvovala své 13tileté studium hry na klavír 12tileté studium kresby, malby a dalších činností výtvarného oboru. Hrozně mě to bavilo. Trochu mě proto zamrzelo, když jsem viděla plakat svou učitelku, která mě viděla od pěti let vyrůstat. Na druhou stranu jsem ale ráda, že mám teď víc volného času, který je v poslední době pro mě nesmírně cenný, stejně jako pro spoustu mých vrstevníků, co letos maturují.

Zakusila jsem taky praxi v novinách. Zatím mám za sebou sice jen jednu anketu a krátký článek, ale novinařina je práce mých snů. Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je být v opravdové redakci a jsem nesmírně vděčná za tuto zkušenost.:) A když už jsme u těch novin, tak jsem v roce 2013 pokračovala jako šéfredaktorka školního časopisu. Bohužel pouze do podzimu, protože pak přišlo hodně práce do školy. Ale má to spoustu pozitiv, mám teď více volného času jako zástupce šéfredaktora a zaškoluji stávajícího šéfredaktora, co to obnáší (ne, že bych toho nějak moc věděla :D). Myslím, že jsem nikdy nebyla a nikdy nebudu dobrý šéf. Nemám moc tendence řídit lidi a nikdy mi to nešlo.:D Proto jsem ráda, že se našel schopný člověk, který svou práci teď dělá skvěle.:)

A když už mluvím o těch školních aktivitách, tak musím ještě zmínit náš školní klub Active Citizens, který se snažil zlepšit chování lidí v MHD prostřednictvím zajímavé kampaně na držadlech.:) Nemohla jsem tomu uvěřit, ale mělo to pozitivní ohlas.:) Je fajn, když člověk ví, že dělá něco dobrého, co vážně stojí za to.

Náš školní časopis získal nového šéfredaktora a já tak mám víc volného času. Bohužel, času je v poslední době strašně málo...

V loňském roce jsem taky potkala spoustu zajímavých lidí osobností. Díky narozeninového projektu pro herce Honzu Komínka, který pořádám každý rok na mém druhém blogu (www.jankominek.blog.cz), a především díky Honzově pozitivní reakci prostřednictvím jeho dopisu, ve kterém mě zval do Prahy na jeho představení, jsem tak měla konečně šanci se s ním osobně setkat. Je to neuvěřitelně milý a laskavý člověk.:) Při mé návštěvě Prahy jsem tak měla příležitost se taky setkat s blogerkami Julčou a An!ttou. Holky, jsem moc ráda, že na světě pořád existují tak skvělí lidé jako jste vy.:) Moc si vážím toho, že jsem vás poznala.

V Praze jsem se setkala s mým oblíbeným hercem Honzou Komínkem. Je to nesmírně milý a charizmatický člověk. Jsem moc ráda, že jsem se s ním mohla setkat a poznat ho tak osobně...

Když jsem zabrouzdala do Prahy i podruhé, tentokrát o letních prázdninách, podnikla sjem výlet i do Karlových Varů, kde jsem se na filmovém festivalu podívala dokonce i do stanu České televize, v němž probíhalo interview s herci nového filmu Všiváci. Setkala jsem se tak s Terezou Voříškovou a Kryštofem Hádkem.

Na podzim jsem se konečně podívala na koncert mé oblíbené skupiny Charlie Straight, se kterými jsem se i později setkala osobně. Je mi líto, že se tato úžasná česká skupina později rozpadla. Byli moc fajn. Ale frontman Albert zakládá novou jménem Lake Malawi.:) Těším se.

S Terezou Voříškovou a Kryštofem Hádkem na Karlovarském filmovém festivalu. (do snímku se nám podařilo dostat dokonce i pana režiséra - Romana Kašparovského - úplně vpravo :D )

V roce 2013 jsem oslavila své 18. narozeniny. Mám takový mrazivý pocit, že jsem ta tomto světě už tolik let (ano, chápu, že starší lidé se při této větě musí popadat za břicho :D. Ale mě se skutečně zdá, že čím jsem starší, tím rychleji čas letí). Navzdory svému věku si však nepřipadám jako mí vrstevníci, kteří se chodí pravidelně každý víkend ožírat. Mám své priority a své zájmy, za kterými si stojím, a které můj život naplňují daleko lépe a smysluplněji (teda aspoň z mého pohledu). Takový život mám ráda a chci v něm pokračovat.:)

A už mám za sebou i autoškolu, kterou jsem úspěšně na podzim dokončila. :) Všichni přežili, je to dobrý :D

Už jsem na tomto světě 18 let. Zní mi to až neuvěřitelně, ale v poslední době mi připadá, že čas tak rychle letí. Zažila jsem spoustu krásných zážitků a mám neuvěřitelné množství nádherných vzpomínek...

Taky jsem jela letos v létě na obvyklý cyklo-vodácký kurz. Tentokrát do Středních Čech. Řekla bych, že to byl ten nejvýznamnější týden tohoto roku a nejspíš i nejvýznamnější týden mého dosavadního života. Změnila jsem své názory o 180 stupňů, tedy co se citů týče. V té době jsem již půl roku každý druhý víkend dojížděla vlakem pár desítek kiláků do jiného města za svou láskou. Nebyl to obyčejný kluk. Svými originálními názory mě v prosinci 2012 okamžitě zaujal. Začali jsme se pravidelně vídat. Myslela jsem si, že jsem konečně opravdu zamilovaná... příliš jsem myslela a přemýšlela. Však jsem taky předtím žádný dlouhodobější vztah nevedla. Myslela jsem, že teď již dokážu skutečně milovat... zase jsem příliš přemýšlela. Láska se nedá definovat rozumem. Nevím, co jsem si tehdy nakdákala do hlavy. Když se na teď ohlédnu zpět, tak náš, celkem půl roku trvající vztah, byl ve skutečnosti chladný a velmi stereotypní. To, co jsem zpočátku vnímala jako jeho přednosti, se ukázalo být jako nevýhoda. Byl to ve skutečnosti velký kritik, který mě příliš nepodporoval v mých zájmech a vůbec v ničem, co dělám. Nedodával mi sebevědomí, a celkově můj život spíš brzdil, než naplňoval.

Svůj první velký vztah jsem byla po návratu z vodáku nucena ukončit nejen kvůli svému přehodnocení priorit...


A tohle všechno jsem si uvědomila až na onom týdnu na vodáku ve Středních Čechách. Během hodinových telefonátů, které jsme provozovali téměř každý večer, jsem zjistila, že většinu času jsem povyprávěla, co zajímavého se mi ten den přihodilo, zatímco on se zase věnoval šití (ano, měl originální, ale bohužel stereotypní hobby) nebo hraní počítačových her. Uvědomila jsem si, že vztah s tímto klukem, kterého bych bez seznamky ani nepoznala, nemá budoucnost. Daleko líp mi bylo na tom kouzelném místě, kde jsme s partou ve dne sjížděli řeku nebo zdolávali úseky na kole, k večeru popíjeli kafe a filozofovali, a po nocích u ohně, piva a kytary zpívali písničky a bavili se. Na tom krásném místě, jakoby se zastavil čas. A na tom krásném místě jsem mezi těmi všemi úžasnými lidmi objevila JEHO. Tichý, ale příjemný, milý, krásný, veselý a laskavý 16tiletý kluk (ano, jak jsem už dříve v jednom článku přiznala, asi jsem na "zajíčky" :D ... vtipné o tom polemizovat v tomto věku.. ale whatever ) z jedné malé vesničky. Už od začátku se spolu se svým kámošem začal bavit se mnou a mou kamarádkou. Byli hrozně fajn, ale já si říkala, že určitě brzy zjistí, že nejsem jako většina stereotypních holek a přestanou se se mnou bavit, tak, jak to v minulosti udělala většina kluků. Ale oni byli jiní. Asi jsem byla zaslepena svým městským stylem a městskými spolužáky, kteří mě obklopovali. Měla jsem pocit jako bych nikdy předtím nepotkala žádného vesničana, protože tito kluci byli nesmírně pracovití, ochotní a laskaví. Tak hodné kluky jsem snad v životě neviděla. Do jednoho z nich jsem se za nedlouho zamilovala. A on do mě taky. Začalo to nenápdně u společného vybírání písniček a pomrkávání na sebe. Později mi už zahříval ruce u táborákových písniček. A na konci týdne jsem už ležela s hlavou na jeho rameni, když jsme si vyprávěli o našich životech a zjišťovali jsme, jak moc se doplňujeme a jak moc jsou naše myšlenky shodné. Tak krásné sbližování jsem v životě nezažila. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že až na tom vodáku jsem se poprvé v životě skutečně a nadobro zamilovala. Už žádné krátkodobé rádoby lásky, tohle byla láska s velkým L.

Po příjezdu z vodáku jsme spolu začali chodit. Teprve tehdy jsem začala být šťastná a můj život je od té doby konečně naplněný. Ve všem mě podporuje, stejně jako já jeho. Důvěřujeme si jako nikomu jinému a zažíváme život jako nikdy předtím. Poznala jsem, co je to venkovský život, a on zase, co ten městský. Konečně můžu říct, že je můj život OPRAVDU naplněný. Konečně jsem OPRAVDU zamilovaná. Konečně jsem OPRAVDU šťastná.

Opravdová láska je, když jdete tou nejtěžší bouří, ale na jejím konci stále nalézáte vás dva, jak se držíte za ruce...
real l♥ve..

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je, že v roce 2013 jsem začala víc zajímat o alternativní postupy v medicíně, úspěchu... atd. A víte co? Není to nesmysl, jak si možná právě říkáte. Spočívá v tom vaše zdraví, šťestí, úspěch i kariéra. Zhlédla jsem několik dokumentů a přečetla několik knih, ale teprve Léčebný kód mi otevřel oči. Je toho tolik, co nám svět tají. Je tolik způsobů, jak se na nás farmaceutický průmysl snaží vydělávat a my jim to baštíme tím, že do sebe cpeme antidepresiva, antikoncepci, antibiotika, a spoustu dalších nechutných věcí. Přitom na princip našeho samouzdravení přišel již sám Albert Einstein, když v minulém století vynalezl kvantovou fyziku. Jestli chcete mít šťastný, zdravý a spokojený život, nalaďte se na příjemnou vlnu a podívejte se na následující dokument.:) A pamatujte, vše v našem životě nezávisí na tom, co se nám zrovna děje, ale na úhlu pohledu nás samotných :)
a přečtěte se tuto knihu:

Alex Loyd - Léčebný kód

Takže to je asi vše, co jsem chtěla říct. Přeji vám do nového roku hodně šťestí, zdraví a splněných přání. A vám, co letos taky maturujete, přeji, ať to úspěšně zvládnete a dostanete se na vaši vysněnou výšku.:)

Šťastný nový rok přeje

Evelyn :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakým způsobem se dokážete nejlépe vyjádřit?

Mluveným projevem 25.5% (12)
Písemným projevem 40.4% (19)
Pantomimou 2.1% (1)
Jinak 6.4% (3)
Vším možným! Hlavně, když ostatní pochopí, co myslím.:D 25.5% (12)

Komentáře

1 Van Van | Web | 29. března 2014 v 0:06 | Reagovat

myslím, že by ses měla dělit častěji... jenom v krátkých odstavcích, to ti zabere méně času a víc příspěvků :P a na spřízněnou duši ti toho taky dost zbude ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz