Poznejte lidi dřív, než si vůči nim vytvoříte předsudky

19. června 2013 v 23:22 | Evelyn |  Co napsal život...
Jak jen začít... potřebuju něco konečně říct, napsat, zařvat... cokoliv. Jen za včerejšek jsem hodila do šuplíku 5 kompletně popsaných stránek a pořád nemůžu přestat psát. V hlavě se mi poslední dobou honí tolik myšlenek, i když mě právě v těchto dnech a v těchto hodinách ruinuje škola a odebírá mě od těch nejlepších nápadů. Právě jsem zjistila, že budu muset makat jak vůl až do úplného konce školního roku, nikdo mi nedá pokoj dřív, a tak si chci najít aspoň chvíli na krátké sdělení... nebo dlouhé vyprávění? A co přesně chci vlastně říct... toť otázka, protože jestli vám to řeknu, tak mě třetina z návštěvníků mého druhého blogu o Honzovi Komínkovi (http://jankominek.blog.cz/) vituálně uškrtí, druhá třetina pošle do háje a třetí třetina tento blog přestane navštěvovat... nebo ne? Musím to tady napsat, dokud jsou ty myšlenky a vzpomínky čerstvé a dokud si vybavuji, co se to vlastně v mojí hlavě odehrálo a pořád odehrává. Musím to napsat, než to další zkušenosti přebijí a než čas začne nadobro všechny detaily vymazávat z mého vědomí...


Tohle můžete použít jako background pro čtení. Je to skvělé na relax. Ještě, kdybych tak našla noty...

Nevím, jestli se mám smát, plakat nebo obojí... poslední dobou šlo všechno strašně rychle, že se ani nestíhám zastavit a říct si, co se vlastně stalo. Asi vám teď tady připadá všechno crazy, ale v poslední době se do mojí hlavy dostala obrovská směsice informací, zážitků a myšlenek, že vlastně už ani nevím, jak mám reagovat. Nestíhám, i když bych chtěla. Potřebuju prostě víc času, abych se mohla otočit zpět a zapřemýšlet, jenže vím, že bych nestihla to, co ode mě čeká přítomnost, která mě pronásleduje na každém kroku.

Ale musím se trochu vrátit v čase. Aspoň o pár dní, abych vám mohla sdělit přinejmenším hlavní pointu těch myšlenek. Šuplík už na to nestačí. Musím se o to prostě s někým podělit. Věřím, že to pochopíte...

Jenže jak začít?

Prostě... jsou lidé, kteří si neustále na něco stěžují, nadávájí, pomlouvají, mají předsudky vůči lidem, které nikdy nepoznali, a vůbec celkově vedou pesimistcký život. Zapadají do davu. Vysávájí ze mě energii a nutí mě o jejich problémech víc přemýšlet. Takové myšlenky mě vážně ničí.

Jenže, pak jsou tady ještě lidé, ze kterých vyzařuje charisma, kteří si vás važí, dodávají vám odvahu a pocit štěstí, jednoduše šíří pozitivní energii. Nebojí se vykročit z davu a jít si za svým snem. To jsou lidi, které obdivuji, podporuji, kterým fandím a v jejichž charakteru nalézám podstatu bytí fanynkou. S jedním takovým charismatickým člověkem jsem se tento týden setkala. Doposud jsem nebyla schopná nikomu normálně vysvětlit, proč tomuto člověku fandím, proč ho podporuji a obdivuji. Nechápu, jak jsem takhle mohla několik let žít. Svým způsobem to byl tehdy předsudek, ale pozitivní, jelikož jsem věřila v někoho, koho jsem v tu dobu neznala, ale možná nějaké předtuchy nebo něco podobného mi říkalo, že tento člověk si to zaslouží. Aby taky ne. Vždyť toho za svých 19 let života dokázal mnohem víc, než kdejaký děda za celých 70 let.

Už od prvního momentu, kdy jsem se s ním setkala, jsem věděla, že to fandění nebylo nazmar. Ten kluk má charizma. Je milý, hodný, gentleman, bavič, snílek, kreativní, empatický, přemýšlivý, přátelský... a určitě mě těch přídavných jmen napadne ještě hodně, ale jak se znám, tak zrovna nebude příležitost to někam zapsat.

Asi už tušíte. Asi už i víte.
Setkala jsem se s mým nejoblíbenějším hercem, Honzou Komínkem.

To setkání mě hodně ovlivnilo. 5 popsaných papírů nestačí. Nemůžu vám tady zdaleka všechno napsat, ale myslím, že jsem konečně z části pochopila způsob jeho myšlení. Nekoukejte na mě, jak na blázna.:D Mě prostě baví analyzovat lidské myšlení.

Nutí mě to vracet se zpátky a promítat si určité chvíle pořád a pořád dokola, dokud nebudu spokojená s vysvětlením jejich podstaty. Zjistila jsem, že toho máme hodně společného.

Nemůžu vám tady nalhávat, že je to člověk bez chyb. Všichni jsme jen lidi a nikdo není dokonalý. V čem ale dokonalý je a co musím zmínit, je fakt, že Honza je právě tím člověkem, co nejde s davem. Vnímá spoustu věcí jinak, lépe. Má dobré srdce...

,,S tátou jsme se bavili, že kdybychom vyhráli ve sportce, tak přestavíme celou Letnou a uděláme z ní nezapomenutelné místo." -- Honza Komínek

Vyprávěl mi, jak mu těsně před povodněmi volal jeho nejlepší kamarád, že se u Vltavy staví barikády a jestli mu nejde pomoct. Celou noc pak stavěli protipovodňové zábrany. ,,Tohle je něco, co by měl každý Prážák brát jako samozřejmost."

Mám toho tolik na vyprávění. Ale vím, že většina těch myšlenek zůstane navždy na těch papírech a v mé hlavě. Jsou prostě lidé, jejichž přítomnost ovlivní váš život a nutí vás to přemýšlet nad nimi ještě další hodiny, dny, týdny... dokud čas nezačne dělat svou práci. V takových chvílích otevřu šuplík a podívám se na mé téměř zmizelé myšlenky. Jestli jste četli Harryho Pottera, tak je to skutečně něco jako moje myslánka.

Za tuto zkušenost moc děkuji taky dalšímu užasnému člověku - mé spolumajitelce blogu o Komínkovi. Julčo, jsi super.:) Jsem moc ráda, že jsem tě poznala. Jsi jediný člověk, který si najde čas ve chvílích, kdy se jiní fanoušci otočí zády. Patříš do té skupiny charismatických lidí, kteří pozitivně ovlivňují můj život. Moc mě mrzí, že jsi tam ten den nemohla být taky, ale věř mi, že už teď máš k tomu setkání našlápnuto víc, než si myslíš. Protože si jdeš za svými sny a nebojíš se výzev. Protože se nebojíš vystoupit z davu a projevit svůj názor.:) Ještě jednou moc díky, že jsem tě poznala.:) Těším se zase do Prahy.:)

Víte, na světě je spousta lidí, kteří si vytváří vlastní vize, předsudky nebo smyšlené příběhy na lidi, které vůbec neznají (,,ten je buzna", ,,ta je bárbína", ,,ten je moc hubený", ,,ta je moc tlustá"...)... a přitom vůbec neví, co za takovými okolnostmi stojí. Zakomplexovaní lidé pomlouvají ty úspěšné, protože je pro ně lehčí srážet je na dno, než si vybojovat vlastní sen. Proto obdivuji všechny poctivé, upřímné, milé a cílevědomé lidi, kteří se nebojí opustit stádo oveček a jít dělat to, co je baví.

Honzo, jsi skvělý člověk! Vážíme si tě!:) A to samé Honza vzkazuje vám všem, kteří ho podporujete a fandíte mu v jeho cestě za svým snem. Tohle je chvíle, kdy si člověk uvědomí, že dělá něco skutečně užitečného, pěkného a smysluplného, protože všichni si zaslouží dosáhnout svých snů poctivou cestou. Fandím vám všem.:)

Evelyn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakým způsobem se dokážete nejlépe vyjádřit?

Mluveným projevem 25.5% (12)
Písemným projevem 40.4% (19)
Pantomimou 2.1% (1)
Jinak 6.4% (3)
Vším možným! Hlavně, když ostatní pochopí, co myslím.:D 25.5% (12)

Komentáře

1 Dominik Suchý Dominik Suchý | E-mail | 3. června 2015 v 23:32 | Reagovat

Evičko, opožděně k Tvému blogu z června 2013, k jeho mottu: co jsi četla od Marie von Ebner-Eschenbach ? D.S.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz