Before My Childhood Ended...

25. dubna 2013 v 3:02 | Evelyn |  Co napsal život...
Na tomto světě žiju téměř 18 let. Za 8 hodin to bude přesně osmnáct. A já tady teď sedím a říkám si, jak neuvěřitelně rychle mé dětství uběhlo. Nemohu tomu uvěřit. Na jednu stranu jsem ráda, že mám to příšerné období náladovosti, naivity a bezbrannosti téměř za sebou, ale na druhou stranu mi chybí to bezstarostné dětství. Když jsem večer odjížděla domů z centra Ostravy a dívala se z okýnka ven, jak v dálce mizí ta nádherná plejáda světýlek, uvědomila jsem si, že toto je naposledy, kdy opouštím toto město jako nezletilá. Až se budu následující den vracet domů, budu již oficiálně dospělá...

Od nepochopení k originalitě...

Kromě toho, že jsem jako malá patřila k nejmenším, ale zároveň nejtlustším dětem ve třídě, jsem byla také mimořádně veselá. Vždy jsem si zakládala na svém optimismu, ale taky tendenci vyvracet stereotypy. Díky tomu jsem možná byla vždycky trochu jiná a mnohými nepochopená.

Jako malá jsem si myslela, že je to kvůli mé větší váze, ale když se mi v 6. třídě podařilo úspěšně zhubnout, stále jsem byla brána jako jiná. Čím jsem byla starší, tím se ty rozdíly víc prohlubovaly. Neměla jsem si s většinou svých spolužáků co říct. Když na ně v 8. třídě dolehla mánie chlastu a cigaret, brali se jako ti lepší, a já se svým originálním životem, který jsem tehdy věnovala především výtvarce, klavíru a disco dance, jsem pro ně byla out, ačkoli jsem toho stihla daleko víc než oni.

Celou dobu jsem si říkala, co je ve mně špatně. S příchodem na střední jsme ale s několika spolužačkami stejného myšlení dospěly k závěru, že ti údajní "cool" lidi jsou ve skutečnosti zoufalci, ovce a neoriginální lidi, kteří se bezradně snaží za každou cenu někam zapadnout, za což jsou schopni obětovat i své zdraví.

Dnes se tomu jen směji a jsem ráda za to, že jsem zůstala originální. Zatímco někteří mí spolužáci celý týden propaří na compu a víkend zase na nějaké akci, já mezitím podniknu 100 jiných aktivit, ze kterých mám skvělé zážitky, není mi blbě a vzpomínám na to ráda.:)
beoriginal

Žij každý den jako by to byl tvůj poslední...

Nemohu říct, že bych svých prvních 18 let života promarnila. Snažila jsem se žít každý den naplno, držet se svých názorů a snů, nenechat se ovlivnit a být sama sebou.

Mým snem vždy bylo stát se novinářkou a jako správná vlastenka pomáhat této zemi být lepší. Přála bych si, aby se mi tento sen vylplnil. Za 8 hodin již budu dospělá. Přála bych si, aby následující část mého života byla stejně úspěšná nebo dokonce úspěšnější než tato a aby se můj život nadále vyvíjel správným směrem.

Pokud chcete, aby se váš život vyvíjel správným směrem, musíte v něco věřit. Snad každý v něco věří. V lásku, přátele, osud, Boha... to vše jsou naši andělé, kteří nám dodávají sílu, odhodlání, lásku a naději. Říká se, že v pohádkách vítězí dobro nad zlem na rozdíl od reality, kde nenávist úspěšně přebíjí lásku. Ale ono je lehké přidat se k těm devadesáti procentům oveček a slepě věřit, že život je krutý a my s tím nic nemůžeme nadělat. Skutečným hrdinou je ten, kdo se odpojí od davu a snaží se prosadit vlastní názor. Dokud tady bude těchto vyvolených deset procent lidí, bude moci láska existovat. Tak na co ještě čekáte? Život nečeká, jak jsem se na vlastní kůži dokázala přesvědčit. Proto nečekejte, až změny přijdou. Běžte sami vstříc změnám. Nebuďte smutná část velkého stáda. Buďte originálních deset procent populace, jděte proti proudu a buďte šťastní. Nečekejte, až si vás láska najde. Láska jsou andělé, andělé jsou naši blízcí, a proto svým blízkým opětovávejte svou lásku. Dokud jsou tady andělé, bude se svět točit.

Žijte každý den jako by to byl váš poslední...

vaše Evelyn :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je let?

0-5 4.1% (32)
6-9 4.3% (34)
10 5.2% (41)
11 5.8% (46)
12 5.9% (47)
13 10.1% (80)
14 9.7% (77)
15 11.3% (89)
16 7.8% (62)
17 6.2% (49)
18 4.9% (39)
19 4.8% (38)
20-30 5.7% (45)
31-50 4.7% (37)
51-70 3.4% (27)
71 a více 5.9% (47)

Komentáře

1 Pukína Pukína | E-mail | Web | 25. dubna 2013 v 7:38 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. A hezky jsi došla k závěru, že Ti, co paří, chlastají a kouří nejsou v žádném případě lepší. Naopak lepší jsi Ty!
A všechno nejlepší k narozeninám:)

2 Julcha Julcha | Web | 27. dubna 2013 v 10:48 | Reagovat

Já jsem v tomhle stejná. Nechápu lidi, kteří říkají, že chlast a párty rovná se plný život. Bojím se jich, protože jich je spoustu a ničí si zdraví a chodí ve stádech. Přesto chci zůstat taková, i kdybych možná díky přidání se ke skupině měla zajištěný větší sociální okruh. Ale pro mě by nebyl lepší, než ten maličký, co teď mám :) Jsem ráda, že dokážu odolat. Užívej dospěláckou část života (která bude ještě delší než ta dětská, ta byla něco jako příprava na tu delší) a ať se ti daří mít zajímaý život jako předtím :)

3 Anitta Anitta | Web | 27. dubna 2013 v 13:30 | Reagovat

Ahoj, když jsem byla mladší, taky jsem byla jiná, nechodila chlastat a věnovala se svým koníčkům :). Bohužel, co jsem teď už rok dospělá, mám pocit, že marním čas hloupostmi, nic nestíhám, nemám chuť se ničemu pořádně věnovat a života si neužívám, jak bych měla. Asi se tebou budu inspirovat a devatenáctý rok života začnu konečně opravdu žít :)

Jinak sice opoždně, ale přeci jen: Všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky, úspěchu a ať se ti  brzy splní všechna přání :)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 2. května 2013 v 9:29 | Reagovat

Mám pocit, že čím je člověk starší, tím rychleji mu ty roky utíkají.
Je fajn, že jsou lidé různí. Já se koncertům a alkoholu nevyhýbám, ale zároveň obdivuju činorodé lidi, kteří mají spousty aktivit a nemám ráda flákače, co umí jen celý dny pařit hry nebo zírat do facebooku.

5 Terka Terka | E-mail | Web | 23. května 2013 v 17:03 | Reagovat

Já jsem osmnáctiny oslavila v únoru, ale nějakou velkou změnu jsem zatím nezaznamenala.. už si ani nepamatuji, kdy mí tehdejší spolužáci na základce začali kouřit a pít, ale pamatuji si, že kvůli tomu vypukla jakási aféra vyvolaná třídní učitelkou. Prostě, bylo to asi tak, že je po škole nachytala jak kouří u Bečvy. Bylo to po škole, takže neměla proč to řešit. Jejich zdraví, jejich volba,.. já nekouřím a nehodlám s tím začít, občas si sice nějaké to pivo dám, ale to snad ještě nikoho nezabilo :)

Taky mám pocit, že to dětství hrozně moc uteklo. Před nějakou dobou nám učitelka češtiny říkala, že si člověk z dětství - ze svých vzpomínek - skoro nic nepamatuje a první vzpomínka může být třeba i nějaká blbost, ale člověk si už nepamatuje co bylo předtím. Prý to je mezi čtvrtým - možná i níže - rokem, ale docela to dává smysl :)

Taky bych chtěla přispět nějakou pomocí naší republice. Něčím, co by si lidé pamatovali a čím bych se případně zapsala do historie :) Jeden citát říká: "Co jsme udělali pro sebe, zemře s námi. Co jsme udělali pro ostatní a pro svět, zůstane nesmrtelné." A mám ten citát docela ráda, já mám všeobecně ráda citáty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz