Během jednoho dne herečkou...

15. července 2012 v 23:59 | Evelyn |  Co napsal život...
Vždycky jsem si přála zkusit hraní v divadle nebo před kamerou. Po 17 letech života se můj sen konečně splnil. Sice to byla menší rolička v divadelním představení, ale zkušenost veliká. Poznala jsem všechny dobré i stinné stránky herců a veškerého hereckého života. A musím říct, že toto představení hodně ovlivnilo můj názor na herectví vůbec...

A jak jsem se k tomu dostala?

Vlastně to byla úplná náhoda. V půlce června jsem psala článek do školního časopisu o blížících se akcích v Ostravě. Jeden z mých tipů byly Shakespearovské slavnosti v Ostravě. Když jsem projížděla jejich stránky, narazila jsem na článek od britského divadelního souboru Parrabolla, který přijíždí do Ostravy a pořádá casting na komunitní inscenaci ,,Zimní pohádka" (The Winter's Tale) od Williama Shakespeara. Neváhala jsem a na casting jsem dorazila i s kámoškou. Hodně mě povzbudil hlavně fakt, že psali, že berou úplně všechny. A taky, že jo.

Napřed jsme vyplnili formulář, ve kterém jsme kromě jména a kontaktu na nás museli zatrhnout dny, kdy máme a nemáme čas na nácvik. Moji roli hodně ovlivnil fakt, že to bylo stále v období školy a první týden prázdnin jsem tam taky nemohla být, takže ve finále mi dali jen dvě malinké role: ,,Sicilská lady" a ,,Česká pastýřka". Přesto jsem byla z té hry učarovaná. Hodně mě zaujalo, že se to představení bude hrát smícháním češtiny, angličtiny a polštiny. Přece jenom, hodně hlavních herců bylo z Velké Británie a režisér pochází dokonce až z Austrálie!

seznamování všech herců na první zkoušce

Netradiční casting: ,,Už jen tím, že přijdete, získáte roli."

Touto větou lákali tvůrci této komunitní inscenace lidi nejen z Ostravy, ale i širokého okolí. Napřed jsme vyplnili ten již výše zmíněný formulář, kde jsme mimo jiné museli také prozradit, jestli už máme nějaké herecké zkušenosti. Já zatím byla jenom na hereckém táboře, a získala jsem hlavní roli ve školním divadelním představení, takže oproti některým lidem jsem byla naprosto nezkušená. Byla jsem nervózní, ale zároveň natěšená, jak to celé bude probíhat.

Celkem byly dva castingy. Já byla na tom druhém, a sešlo se tam zhruba 15 milých lidí. Napřed jsme se představovali, a pak jsme hráli spoustu zábavných her. Nejtěžší byla hra "Points of Contact" aneb ,,Body doteku", kdy jsme chodili po místnosti, než režisér řekl "stop" a pak dodal, kolik bodů doteku bude. Když řekl například tři, tak jsme se museli dotýkat jiných lidí třemi částmi těla, aniž bychom se pohnuli. Bylo to složité, protože když vyslivil číslici pět, tak jsem se jiných lidí musela dotknout oběma rukama, nohama, hlavou a ještě zadkem.:D Byla to vážně sranda.

Ještě ten večer pak byla první hromadná zkouška, kde jsme se seznámili nejen s našimi kolegy, ale taky s celým týmem tvůrců. Celkem se nás tam sešlo 43 herců, ze kterých vydrželo až do konce 42, což si myslím, že je velký úspěch. Během následujících tří týdnů jsme totiž téměř denně docházeli na divadelní zkoušky, které byly hlavně v třicetistupňových vedrech velmi vyčerpávající.

lehčí část nácviku - čtená zkouška

Angličtina všude, kam se podíváš

Inscenace byla opravdu mezinárodní. I s profesionálními herci nás tam bylo víc než 50 lidí z několika různých zemí - z Česka, Polska, Velké Británie, USA, Jamajky a Rumunska. Já osobně s angličtinou nějak extra nezápasím, protože chodím na mezinárodní gymnázium, ale přece jenom byly i chvilky, kdy jsem úplně všechno nepochytila, hlavně od naší produkční Amy, která strašně huhlala. Pro takové chvíle tam byla pomocná režisérka a zároveň překladatelka Eva, která nám všem hodně pomohla.:)

Samotné představení bylo převážně v angličtině, některé pasáže byly v češtině, a dokonce se sem tam mihly i polské věty od polských herců. Já této šílené kombinaci tří jazyků moc nedůvěřovala, protože jsem si nedokázala představit, jak to publikum pochopí. Výsledek mě ale příjemně překvapil. Rejža to vymyslel skvěle.:)

rozcvičování hlasivek - v naší hře se hodně zpívalo :)

Děj je trochu pofiderný, Shakespeare totiž necestoval...

Abych trochu přiblížila děj těm, kteří neznají všechny Shakespearovy hry: Děj Zimní pohádky se odehrává v sicilském a českém království. Celý příběh začíná tím, že český král Polixenes je na pozván na ples, který pořáda sicilská královna Hermiona. Její manžel, sicilský král Leontes, má ale podezření, že ho Hermiona s podvádí s Polixenesem. Proto nařídí manželku poslat do vězení, kde mu porodí dceru Perditu. Král si myslí, že to dítě není jeho, a tak Perditu nechá poslat v košíku po vodě, ať ji sežerou vlci. Královnu pošle k soudu a prohlásí ji za nevěrnici. Ta na místě omdlívá a je prohlášena za mrtvou. Perdita mezitím dopluje v košíku po moři až do Čech (Tady vznikají ty spekulace, jestli myslel Shakespeare skutečně naše Čechy - v originále "Bohemia", když my přece nemáme moře! A ty jména taky nezní moc česky. Chudák, asi moc necestoval.:D ). V Čechách se Perdity ujme starý pastýř, který Perditu vychovává jako svou dceru.

Druhá polovina děje se odehrává o 16 let později v Čechách. Perdita mezitím vyrostla a uchází se o ni český princ Florizel, syn krále Polixenese. Ten se v přestrojení vydává na místní slavnosti stříže, na níchž je tento mladý pár středem pozornosti. Veřejně požádá Perditu o ruku, což ihned Polixenes zjistí a svatbu zakáže. Polixenesův rádce Camillo pomůže mladému páru naplánovat útěk. Společně odjedou na Sicilii, kde se král znovu shledává se svou ztracenou dcerou. Tam se jdou všichni podívat na sochu královny Hermiony, která vypadá úplně živě. Vlastně to je sama živá královna, která se akorát po celých 16 let skrývala před svým mužem. Král se již nehněvá a svou ženu srdečně přivítá. Příběh končí šťastně.

Jedna z našich úmorných celodenních zkoušek

Tři představení, tři stovky různých lidí...

Jenom tak pro představu vám vysvětlím ten pojem ,,komunitní hra". Herci vlastně vyprávějí příběhy z prostředí, které dobře znají. Komunitní hry vznikají spoluprácí profesionálních herců a úplných amatérů, které spojuje vášeň v divadlu. Unikátní na celém projektu je to, že hra se neodehrává na jednom místě, nýbrž se spolu s diváky putuje po různých místech, na kterých se odehrávají jednotlivé scény. Tento typ divadla se vlastně touto inscenací odehrál v Česku vůbec poprvé s diváky to doslova uchvátilo. Myslím, že taky bylo hodně způsobeno tím, že byli vtaženi přímo do děje a stali se tak součástí příběhu - například na plese královny Hermiony vždy u vstupu přečetla dvorní dáma jméno každého z nich, a s maskou na obličeji si pak měli možnost zatančit spolu s herci staroanglický tanec. Na Masarykově náměstí, kde se odehrávala scéna s žebrákem, ochotní diváci pomáhali žebrákovi na nohy, a na na slavnostech stříže spolu s námi pojedli dobré, čerstvě ugrilované špízy, ke kterým diváci přikusovali chléb a zapíjeli to dobrým pivem. A u toho dobrého jídla shlédli naše pastýřské tance a písně. Byla to vážně skvělá podívaná. Končili jsme za obrovského potlesku.:)

Moje role nebyly nijak náročné. Na královnině bále, kde jsem hrála sicilskou lady, bylo mým úkolem provázet diváky po plese a starat se o to, aby se dobře bavili. Později, jako česká pastýřka, jsem pak na Jiráskově náměstí měla lidi vítát se slovy "Welcome to Bohemia" a ,,Vítejte v Čechách" a u toho mávát nádhernou stuhou. A na slavnostech stříže, které se odehrávaly na Černé louce, jsem spolu s ostatními zpívala písničky. Byla to zábava.:)

Naše představení bylo taky hodně hudební

Loučení bývá těžké...

Ty tři týdny neuvěřitelně rychle utekly. Po třech představeních přišel čas loučení a mě najednou přišlo strašně líto, že hodně z těch lidí - především ty britské herce, už nejspíš nikdy neuvidím. Samozřejmě jsme po derniéře měli velkou rozlučku na Stodolní - ulici, která nikdy nespí. Ale s některými se budeme nadále vídat. Byla spousta slz a dojemných loučení, ale zase na druhou stranu, získala jsem spoustu skvělých přátel.:-) Sice, jak jsem sama během nácviků zjistila, herci jsou prostě extroverti, kteří neví, kdy přestat, ale pořád to jsou milí lidé (teda aspoň většinou), kteří milují umění. Díky této hře jsem pronikla do hlubin herectví a odtajnila se mi spousta doposud neviděných věcí. Proto jsem režisérovi, Phillipu Parrovi, moc vděčná za to, že si pro svou hru vybral právě Českou republiku, a právě Ostravu.:-) Byla to skvělá zkušenost.:-)

S Davidem, který hrál sicilského krále Leontese, na rozlučkovém večírku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakým způsobem se dokážete nejlépe vyjádřit?

Mluveným projevem 25.5% (12)
Písemným projevem 40.4% (19)
Pantomimou 2.1% (1)
Jinak 6.4% (3)
Vším možným! Hlavně, když ostatní pochopí, co myslím.:D 25.5% (12)

Komentáře

1 Nicolette Nicolette | Web | 16. července 2012 v 0:01 | Reagovat

Pekný blog :)

2 The girl with a dream <3 The girl with a dream <3 | Web | 16. července 2012 v 0:12 | Reagovat

Docela se sama sobě divým, že jsem to celé přečetla, normálně si přečtu část a na tyhle dlouhé články se vykašlu, ale jelikož také miluji divadlo, bylo to velmi zajímavé čtení :) Sice jsem hrála jen jednou hlavní roli ve školním představením, ale jelikož jsem účinkovala v jedné hudební skupině, miluji vystupování a celkově tohleto "předvádení se" úplně miluju ! :D Ještě jsem o ničem takovém neslyšela a určitě to muselo být hrozně zajímavé tam být mězi všemi těmi cizinci :) Každopádně Ti přeji úspěšnou hereckou kariéru do budoucnosti ;) Zatím se měj hezky :)

3 empty--island empty--island | Web | 16. července 2012 v 8:20 | Reagovat

Tak to je skvělý, žes hrála v divadle. :)

4 Eddie Downey Eddie Downey | Web | 25. července 2012 v 9:41 | Reagovat

bezvadné to ti přeju, já zas ted zkušenost z regionální televize Polar (Ostrava)
a taky frmol, herectví jsem si zkusila párkrát v takových ''malých'' muzikálech a bezva :)))
Takže hodně dalších uspěchů a jak se říká...Zlom vaz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz