Téma týdne je: ZAČÁTEK
(Ten pravěký komár na obrázku vypadá dobře :-D )
Pod slovem "začátek" si asi každý představí něco jiného. Někdo narození dítěte, někdo stvoření vesmíru, a někdo třeba první den v nové práci. Já si pod tímto slovem představuji dveře do neznáma...
(více v celém článku)...
A pro dveře do neznáma? Protože vždy, když něco začíná, nemůžete vědět, jak to ve skutečnosti dopadne. A to je na životě natolik zajímavé. Pro tohle stojí za to žít. Nikdy nevíte, jestli následující den se vám vydaří nebo naopak to bude nejsmolnější den v roce.
Štěstí se dá ovlivnit...
Zní to šíleně? Já vím, ale vše záleží na vaši víře. Když věříte, že tento den se vám vydaří, a uděláte pro to všechno, tak se vám opravdu vydaří. Když naopak budete pesimisticky sedět doma na gauči, asi vám štěstí nesedne do klína...
Důležité je, abyste se radovali z každé maličkosti. Ale to už odbíhám od tématu. Věnujme se začátku...
Začátky bývají těžké, ale krásné...
Je to tak! Když si vybavíte váš první školní den, určitě si pamatujete, že jste měli strach, protože jste nevěděli, co vás čeká. Ale zároveň jste se určitě těšili na nové kamarády. Dnes, když si to vybavíte, tak vám to určitě nepřijde jako špatná vzpomínka, protože jste se tehdy báli, ale naopak vám to teď přijde krásné, protože jste byli bezstarostnými dětmi.
Jiný příklad... vaše první láska. Byl to těžký, ale krásný začátek. Určitě jste měli strach, jak to dopadne, jestli se náhodou před klukem/holkou neztrapníte, nebo jestli vás náhodou nezačne brát jako totální pako. Ale ten pocit, že máte někoho, komu na vás záleží, byl určitě krásný.
Proto začátky bývají těžké, ale krásné. Narozdíl od konce.
Konce bývají taky těžké, ale smutné...
Navážeme na předchozí odstavec. Představte si, že první školní den je dávno za vámi, vy teď jste v deváté třídě, a je poslední školní den. Ať už jste se svými spolužáky vycházeli nebo ne, určitě je vám aspoň malinko líto, že se teď všichni rozutečete do různých škol v různých městech a obcích, a vy musíte čelit nové výzvě v podobě nové školy a nových spolužáků... a jsme zase u začátku.
To samé u lásky. Jednomu z vás nebo oběma připadá, že už si tolik nerozumíte, a chcete si dát pauzu, nebo se dokonce nadobro rozejít. Možná vás to raní, a vy strávíte týden s hlavou v polštáři a moři slz. Nic netrvá věčně, ani city ne. Přesto se možná za nějaký ten čas objeví další dobrá duše, u které máte pocit, že to musí být ten pravý/ ta pravá. A jsme zase na začátku...
Co z toho vyplývá?
Že každý konec má nový začátek. Přesto bychom neměli spoléhat, že ty začátky budou vždycky podle našich představ. Proto žijte každý den jako by to byl váš poslední a užívejte si života.
Váš Evik95
P.S.: Ani u mě netvrá nic věčně. S mojí knihou "Kouzelným deník" jsem sekla, nevím jestli nadobro, ale teď se mu nehodlám věnovat. Od dubna mě totiž opustily všechny nápady a já přišla na to, proč. V knížkách, které píšu, mají hlavní hrdinky věk, který odpovídá mně v době, ve které tu knihu píšu. Andree v Kouzelném deníku bylo 15. Tehdy jsem tu knihu začala psát. Ale po dosažení 16 let jsem zase byla o rok starší, a taky mě začaly napadat jiné nápady. Kouzelný deník mi začíná připadat, jako by se odehrával mezi daleko mladšími lidmi, než jsem já. Neodpovídá to mým aktuálním myšlenkám. To bude asi ten důvod, proč jsem s tím přestala.
Ale vše má i svůj začátek, protože pokud jste před půl rokem hlasovali v anketě, kterou knihu mám napsat první, tak možná víte, že na výběr byla ještě jedna kniha: ,,Nedopatřením zamilovaná." Knihu jsem přejmenovala na "Poleť se mnou" a momentálně na ní začínám pracovat. Zatím ji neuveřejním, první si radši tentokrát všechno řádně rozvrhnu, ať to stihnu napsat, než mi bude 17.:-)
Cili | 
.
pekný článok