Kouzelný deník (8. kapitola) - Zamilovaná... ale do koho?

30. dubna 2011 v 19:36 | Evik95
Asi měsíc jsem uvažovala, jestli se má děj Kouzelného deníku odehrávat přes celý školní rok nebo jenom na podzim. Nakonec jsem dospěla k názoru, že celý školní rok bude lepší, takže kapitol bude ještě minimálně deset.:D
Jinak tato kapitola se mi absolutně nepovedla, v poslední době mě stále pronásleduje spisovatelská krize.:D

Kapitola osmá: Zamilovaná... ale do koho?

Kino s Klárou bylo boží. Taky jsem pak nakoupila pár hadříků, takže jsem teď zase happy! Na víkend mám v plánu hlavně odpočívat, takže jsem se doma rozvalila na gauč a poslouchala mp3ku. Ale najednou mě ve snění vyruší zvonek. No, stejně mě to probudilo, tak tu nebudu dál polehávat. ,,Jdu otevřít!" volám na mamku. Otevírám dveře a vidím, že u branky stojí....


...nevěřím svým očím! ,,Ahoj Davide! Co tady děláš?" ptám se překvapeně. ,,Ahoj! No... byl jsem u babičky tady vedle.... a teď jsem potkal Kláru, jak šla od tebe, a řekla mi, že tu bydlíš." ,,To je skvělý, to se budeme často vídat!" David je docela fajn. Chvíli je ticho, ale pak David říká: ,,Nechtěla bys se se mnou projet na kole?" ,,Ty tu máš kolo?" divím se. ,,Jo, přijel jsem na něm." Wow! Tak sportovec... ,,Jak dlouho to trvalo, než jsi sem dojel?" obdivuju. ,,Asi hoďku a půl. Hmm, tak jedeš?" ,,Jasně. Jenom si vytáhnu kolo z garáže." a trochu se upravím. Přece nemůžu jet takhle ve vytahaných teplákách!
Šlo to celkem rychle. Hodila jsem na sebe džíny a pěkné tričko. Přes to jsem si natáhla mikinu, kterou jsem předtím měla na sobě, ať nepozná, že jsem se šla převlíct. Sprintuju do garáže a u toho si dávám trochu lesku na rty. V bočním zrcátku od auta kontroluju svůj účes. Vše se zdá být ok, tak popadnu kolo, a ještě ve dveřích stíhám zavolat na mamku: ,,Jdu ven s Davidem! Vrátím se asi za hodinu." Nečekám na odpověď, rychle jsem kolo vytáhla z garáže a při cestě k brance jsem si uvědomila, že mamka ani neví, kdo to ten David vlastně je. No, co. To jí pak vysvětlím.
David se na mě usmál, nasedli jsme na kolo a jeli. ,,To jsem netušila, že tvoje babi bydlí vedle mě." říkám, když jsme jeli kolem pole. ,,Život je náhoda, co?" směje se David. Hmm, je docela v pohodě, a přitom Klára říkala, že je trochu stydlín. ,,Když mám čas, tak jí o víkendech chodím pomáhat na zahradu. Je to něco jako moje brigáda." říká. ,,To zní skvěle!" ,,Taky to je skvělé! Vydělávám si 60 korun na hodinu. Jestli chceš, tak můžem pracovat spolu. Ale jen, kdybys chtěla." navrhuje. ,,Ráda pomáhám ostatním, takže určitě se mnou počítej. Ale je tu jeden háček. Přece nemůžu chtít, ať mi za to dává prachy. To si od ní nemůžu vzít!" začínám myslet na všechny pro a proti. David se usměje: ,,Nemusíš chtít peníze. Ale jsem rád, že chceš pomoct, protože babi už sotva chodí a někdo se musí starat o její zahrádku."
Přijeli jsme zpátky k naší ulici, opřeli kola o ohradu pole a ještě si dlouho povídali. O všem možném. Probrali jsme školu, hobby, rodinu, přátelé...
,,Seš docela fajn." řekla jsem asi po hodině rozebírání různých témat. Slunce už zapadá, tak jsem chtěla naši konverzaci nějak ukončit. ,,Ty taky. Ještě jsem nepoznal tak skvělou holku jako ty." Teď mlčím. Jednak jsem zaskočená těmi komplimenty a určitě se teď červenám jak rajče, ale zároveň se stydím, protože já už jsem jednoho skvělého kluka potkala - Martina. Ale ten má Alici, musím myslet na Davida. Je přece skvělý! Ale něco musím opovědět. ,,Díky. Ty seš taky skvělý." usměju se. Ježíš, to bylo blbý. To jsem nemohla říct něco lepšího? Sedíme naproti sobě. Upřeně se na mě dívá. Když vtom se začíná ke mně naklánět. Proboha! On mě chce políbit! ÁÁááá whsgkjhkajc!!!!! Zavírám oči, v hlavě mám prázdno, když v tom najednou uslyším známý hlas: ,,Ahoj vy dva. Co tu děláte?" Je to Martin. Rychle se od sebe s Davidem odtáhneme. Tu pusu jsme si ani nestihli dát. ,,Ahoj! Zrovna jsme si s Davidem povídali." řkám. ,,Hmm, nevypadalo to tak. Ale já jdu jenom zrovna kolem. Tak... radši už půjdu. Nebudu rušit. Mějte se." řekne rozpačitě a odejde. Proč mám takový pocit, že teď žárlí zase on? Úplně zkazil tu kouzelnou atmosféru, takže k puse s Davidem už asi nedojde.A vlastně, kolik je hodin? ,,Jej! Ono už je devět pryč. Už musím jít. Slíbila jsem mamce, že do hodiny přijdu. Nezlobíš se?" ptám se, ale tuším, že se zlobí. ,,Ne, nezlobím se. Taky už půjdu. Tak ahoj." ,,Ahoj." loučím se, nasedám na kolo a zajíždím do garáže. V hlavě mám totální guláš.

,,Kdo je ten David?" ptá se zvědavě mamka, sotva vlezu do domu. ,,Jeden kluk z vedlejší třídy. Má vedle nás babičku." ,,Hmm, docela fešák a sympaťák," chválí mamka, ,,a co Martin, s tím už se nebavíš?" ,,Bavím, ale ten má Alici, takovou krávu, co se je zrovna v nemocnici na zápal plic. Je mi jí teď docela líto, ale Martin chce, ať ji tam navštěvujeme každý den. A já tam nechcu pořád být jako páté kolo u vozu." ,,To chápu. Ale myslela jsem, že to byl právě Martin, kdo se ti líbil." ,,No jo, jenže když má teď Alici...je mi to líto, že si musel začít s takovou blbkou. Život prostě není fér." ,,Tak se na Martina vykašli. S Davidem to vypadá nadějněji, ne?" mamka mi chce zvednout náladu. ,,On je skvělý. Ale není to Martin." ,,Tak na něho pořád nemysli. Musíš si vážit toho, že má o tebe zájem takový hodný kluk. Ještě před rokem jsi nadávala, že bys dala všechno za to, kdyby se nějaký našel, a teď bys ho odpálkovala." ,,Ale to ne, David je fajn, mám ho ráda, ale jenom jsem z toho všeho trochu zmatená a unavená. Asi půjdu spát. Dobrou." mám všeho plnou hlavu. Měla bych se zase vyzpovídat mému chyrému deníku.

"Milý deníčku,
život je šílený. Zamilovala jsem se do Martina, ale on mě nemiluje. Zamiloval se do mě David, ale já nechcu zranit jeho city. Je to fakt šílený. Chápu, že to určitě bereš jako totálně nedůležitou věc, ale věřím, že mi nějak dokážeš pomoct..."

...Běžím v nějakém bludišti. Vím, že mě někdo pronásleduje. Musím co nejdříve utéct. Běžím a slyším, že postava za mnou se dala taky do běhu. Nemůžu utíkat, nohy mi úplně ztuhly. Nějakým zázrakem jsem se dostala doprostřed bludiště, když mě postava dohoní a mluví povědomým hlasem. Je to Martin. ,,Andi, udělal jsem chybu, neměl jsem si začít s Alicí..." ukáže na hrad na konci bludiště, kde v okně stojí královna Alice se svým manželem králem. ,,Zlobíš se na mě?" ptá se Martin. ,,Na tebe? Nikdy." usměju se. Martin se taky usměje a políbí mě. A nádherně. Připadám si jako ve snu. Celou dobu mám ale pocit, že nejsme sami. Otočím se, a vidím, že nás celou dobu sleduje David. Vypadá smutně...a... odchází pryč. Určitě jsem zranila jeho city...

Otevírám oči. Uff, to byl ale sen!
Celá rozespalá nahmatám pod postelí papuče... a kousek nějaké tvrdé desky. Je to titulní stránka nějaké knížky. Ne! To nemůže být... to je přední strana mého deníku! Musel mi spadnout na zem jak jsem usnula u psaní včerejšího zápisu. A po pádu... se rozlomil na dvě části. Sakra! Rychle hledám nějakou lepící pásku. Snažím se to přilepit k sobě. Ale naštěstí vypadá, že to bude držet.

Je neděle, den odpočinku. Ale my zítra píšem test z bioly. Měla bych se na to připravit, jenže se mi vůbec nechce. Šla jsem aspoň pomoct mamce uklízet v domě. Pak jsem si sedla na terasu, pročítala biolu, a za tu hodinu, co tu sedím, mi to absolutně neleze do hlavy. Nakonec jsem do sebe nasoukala aspoň řádek o dělení buněk a jsem šíleně unavená. Zajímalo by mě, z čeho. To bude asi tím náročným týdnem. V poslední době píšeme hodně testů.

Usínám se špatným svědomím, že vlastně vůbec nic neumím. Ale napsala jsem zápis do deníku, že si přeji, ať vyjde zítřejší test. Určitě mi pomůže. Vím, že to zní šíleně, ale v poslední době toho tolik díky němu vycházelo, že zítřejší test musí nutně taky vyjít. Ale kdyby jen test... jak to dopadne s Davidem a Martinem? A s Alicí? Nejsem schopná dál přemýšlet, po chvíli usínám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi Amy Diamond?

Jasně! Jsem její velký fanoušek! 30.7% (414)
Zpívá docela hezky. 14.7% (198)
No, ujde. 14% (188)
Ne, vůbec ji nemám rád(a). 16.3% (219)
Neznám. 24.4% (328)

Komentáře

1 Barča Sobotková Barča Sobotková | Web | 1. května 2011 v 17:42 | Reagovat

Hezký.. Prej spisovatelská krize.. Náhodou.. povedlo se ti to! Máš talent! ;-) :-)

2 Jenny Jenny | Web | 2. května 2011 v 14:12 | Reagovat

Děkuji za pochvalu :D no já myslím, že jim stačí, ale nevím :D ale doufám, že až skončí školu bud víc koncertovat :D jako kadeřnice bude mít třeba práci jen dopoledne a odpoledne bude koncertovat :D jinak se podle mě odpoledne učila :D.. no doufááám! :D

3 xo.Nikushka ~ Banana´s girl xo.Nikushka ~ Banana´s girl | Web | 4. května 2011 v 9:57 | Reagovat

no jo,ale aby kvůli tomu omdlívali..to už je vážně trapas..:D :D já vím,jenže to jsou američanky..:D :D :D to je u nich taková normální,ale tohle bylo fakt přehnané..:D :D :D oni furt když on zpívá křičí,takže ta porota nemá ani co hodnotit..:D ale díky za názor :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz