Kouzelný deník (5. kapitola) - Mé nové já

3. února 2011 v 20:55 | Evik95
Opět pokračuju! Minule jsme s Andreou konečně našli deník, a teď se teprve budou dít věci!:D
Ale abych pravdu řekla, mám pocit, že tento díl se mi moc nepovedl.:D Snad se mi příští kapitola podaří vylepšit.:D

Kapitola pátá: Mé nové já

"Crrrrrrrrrr"! Budík zvoní, ale já ho kupodivu hned zaklapávám a hbitě s nadšením vstávám! Co to se mnou dneska je? S úsměvem odtančím do koupelny, kde s úžasem zjišťuju, že se mi přes noc neobjevil jediný beďar! ,,No, Andi, dneska je tvůj šťastný den!" říkám svému odrazu v zrdcadle, ale pak se zamyslím nad tím, co jsem řekla - Co kdybych něco zakřikla?

Po cestě ze schodů dolů cítím vůni mých oblíbených čokoládových toastů. Taková mňamka!
,,Vyžehlila jsem ti tu bílou halenku!" říká mamka. ,,Jé, díky mami! Tu jsem si zrovna dneska chtěla vzít!" A když tak chroupám toust, zadívám se pod linku, kde mě upoutal nějaký malý záblesk. ,,Jé, to je můj náramek! Ten stříbrný, který mi dala prababička! Co jsem se ho nahledala!" Nadšeně pro něho běžím a hned si ho dávám na ruku.

Autobus dneska stíhám úplně v pohodě. Sláva! Alici nevidím, zato Martina ano. Sedí vzadu. Ale moment! Co to dělá? On se zvedá a... směřuje ke mně! Nebo k někomu jinému? Ne, už je u mě: ,,Můžu si k tobě sednout?" ptá se. ,,Alice tu není, tak mě máš jako náhradnici, jo?" odpovídám, ale snažím se tvářit mile. ,,Alice je nemocná. Má chřipku. A..." odmlčí se, ale vzápětí zase pokračuje: ,,Myslel jsem, že jsme kámoši. Nebo ty se na mě pořád zlobíš? Vždyť už jsme si to předevčírem vyjasnili, ne?" to mě vždycky dokáže vytočit. Jak takovou větu může říct úplně klidným hlasem? Autobus se rozjíždí. ,,Tak si sedni. Já se nezlobím, jenom... mám ve všem trochu zmatek." abych pravdu řekla, já mám celý život ve všem zmatek. ,,Aha. No, já taky ve všem začínám mít zmatek." souhlasí Martin. ,,A v čem třeba?" zajímám se. ,,Třeba, proč sis při našem prvním setkání hned myslela, že tě balím?" Proboha! Už je to tady zase! On si prostě nedá pokoj! ,,Nemyslela!" odsekávám. ,,Ale mě připadá, že nějak žárlíš na Alici." podívá se na mě Martin zase tím šibalským úsměvem. ,,Ne, vůbec!" nebo možná trochu. Přiznávám si pro sebe v duchu. Ale pak si uvědomuju všechny její mínus: ,,Proč bych jí záviděla, když mi říká, že se s tebou nemám bavit? To jí snad úplně přeskočilo nebo co? Myslela jsem, že tady vládne demokracie." já tu Alici fakt nenávidím. ,,Neměla bys se na ni dívat tak kriticky. Víš, ona za ty svoje výbuchy emocí fakt nemůže. Kdybys věděla, co všechno teď musí prožívat. Třeba její rodiče se teď rozvádí, její mamku teď vyhodili z práce a jsou docela na mizině." říká Martin. Do očí mi vhrkly slzy. ,,Promiň, to jsem nevěděla." zastyděla jsem se. Celou dobu jsem ji brala jako hnusnou mrchu a ono to je kvůli tomu, že tak trpí? Jen stěží zadržuju slzy, ale už je pozdě. Každou chvíli se mi skutálí po tváři. Radši se honem otočím na opačnou stranu od Martina a koukám z okýnka. To je jedna z mých slabých stránek - dávám své emoce někdy dost najevo, a nedá se to zastavit. Možná bych mohla bydlet v Americe. Tam se členové rodiny oslovují ,,Zlato" nebo ,,Drahoušku" a každou chvíli si opakují, jak se mají rádi. Martin mě ale vytrhl z mých myšlenek: ,,V pohodě?" No, jo! Vždyť já jsem úplně přestala vnímat, že mám teď úplně uslzený obličej. Asi si toho už všiml. ,,Jo, jasně. Jenom mě to dost překvapilo." a pokusím se o úsměv, i když vím, že nezní moc upřímně. Martin se na mě dívá ustaraným pohledem, ale těžko říct, co si teď asi myslí: ,,Na co myslíš?" ptám se zvědavě. ,,Na nic. Jenom mě překvapilo, jaká jsi citlivá duše." řekl. ,,Alice snad taková není?" ,,Ne, to jsem neřekl, jenom, že mě to překvapilo. Předevčírem, jak jsme si povídali v tom okně, ses tvářila jako největší drsňačka." ,,Ty seš nějaký všímavý." směju se. Ale má pravdu. Tehdy jsem ho chtěla málem zabít. A dneska bych mu klidně klečela u nohou a leštila jeho botky. Nebo spíš česala jeho nádherné světle hnědé vlasy, které na sluníčku vrhají zlatavé odstíny. ,,Myslím, že byste s Alicí byly skvělé kámošky, kdybys jí víc začala brát takovou jaká je." říká Martin. Cože? Po tom, co mi před nosem sebrala toho nejúžasnějšího kluka? Ale zase, jestli to, co řekl o jejích rodičích, je pravda, tak jí to nemůžu mít za zlé. Určitě musí být úplně na dně. ,,Možná, že máš pravdu." že by se svět nakonec měnil k lepšímu?

S Martinem se loučím až na chodbě před mojí třídou. ,,Tak zatím!" řekl Martin a šel směrem k jeho třídě.
Při cestě k mé lavici se mi úspěšně podařilo vyhnout nastražené noze od Tomáše (už vím, jak se ten věčně pochrupující lenoch jmenuje) a na trapnou poznámku fiflen jsem trefně odpověděla. Nadšeně usedám na své místo vedle Kláry, která se hned zvědavě ptá: ,,Ahojky! Tak jak bylo včera na pikniku s Alicí?" ,,Nic se nekonalo. Přišla jsem tam jenom já jako jediný blbec. Ale Martin mi dneska říkal v autobuse, že Alice má chřipku." ,,Počkej, ty už se s ním zase bavíš, jo?" ptá se Klára ještě zvědavěji. ,,No, on se ke mně dneska sám přisedl. Není vůbec namyšlený, jak jsem si napřed myslela. Je úplně v pohodě. A... vím, že bych to asi nikomu neměla říkat, ale Alice je prý tak hnusná jenom proto, že psychicky nezvládá rozchod rodičů a její mamku vyhodili z práce." ,,Vážně? To jsem nevěděla. Možná, že proto je taková hnusná na všechny kolem. Třeba si jen vylívá zlost. A jasně, že to nikomu neřeknu." ujišťuje mě.

Po konci vyučování mě čeká další srážka s člověkem - s Davidem s vedlejší třídy! ,,Jé ahoj! Promiň, já v poslední době nějak vrážím do lidí." omlouvám se. ,,Ne, to já se omlouvám, nějak jsem se zamyslel a nekoukal na cestu." omlouvá se David. Hmm, tak snílek, jo? A docela pěkný. Klára mi o něm vyprávěla, prý bydlí kousek od ní. ,,Už musím jít, ale snad se brzo zase potkáme." Usměje se na mě. Úsměv mu oplatím a zasněně (to snění jsem od něho nechytila, já se brouzám v oblacích docela běžně) doháním Kláru.

Po cestě ze školy jí vyprávím zbytek mé včerejší story: ,,...tak jsem pak z toho parku vyšla úplně zmoklá a zašla jsem k nejbližší kadeřnici, která mě zadarmo ostříhala, uvařila mi teplý čaj, celou mě vyfénovala, a ještě mi dala vizitku, ať se k ní kdykoliv objednám." ,,Všimla jsem si, že máš teď krásný účes." pochvaluje mé vlasy Klára. ,,Tak pokračuj!" vybízí mě. ,,No, a pak jsem šla do papírnictví pro sešity. Podařilo se mi tam vrazit do nějaké prodavačky tak nešikovně, že jsem jí vyrazila z rukou celou krabici se zbožím! To byl ale trapas! Naštěstí jsem jí všechno rychle posbírala. A při sbírání těch věcí jsem si všimla jednoho zápisníku. konkrétně deníku. Bylo tam napsané ,,Kouzelný deník". No věřila bys tomu? Lidi už neví, jak by si dneska vydělali." Směju se. Ale hned pokračuju: ,,Přesto jsem si ten deník koupila, protože mě docela baví zapisovat si své zážitky a navíc jsem si deník nikdy nepsala. Mám ho tady, můžu ti ho ukázat." vyndávám z tašky zelený deníček a podávám ho Kláře. Ta si ho se zájmem za chůze prohlíží, když v tom zastaví. ,,Co je?" ptám se nervózně. Klára ale odpovídá dosti nadšeným hlasem: ,,Jenom mě napadlo, co když je všechno to štěstí, co tě dneska potkalo, způsobené tím deníkem?" ,,Ty jo! To mě vůbec nenapadlo! Třeba ty moje zápisky... moje přání... dokáže ten deník splnit! Včera jsem tam psala, že si přeji potkat kluka, který by byl ke mně upřímný. A Dneska po škole jsem vrazila do Davida! Ten je ale úžasný!" ,,Já vím," říká Klára, ,,Ve školce jsem s ním chodila, ale od té doby jsme jen kámoši." ,,Fakt jo? No to je bomba! Někdy mi o něm musíš povědět víc! Teď se ale snažíme přijít na záhadu mého deníku. Hmm, včera jsem tam ještě psala, že bych si přála, aby svět byl jednodušší a já mohla být doopravdy šťastná. A právě to se teď děje! Jsem šťastná, protože je všechno tak neuvěřitelně jednoduché! To snad ani není možný! A jak včera Alice nepřišla na ten piknik, možná to bylo tou nemocí a ne tím, že by se mi chtěla pomstít." ,,Víš, co?" říká Klára, ,,Pojď ke mě, a pořádně probereme tvůj deník, Davida a Martina." ,,Tak jo." souhlasím. Už se nemůžu dočkat, až si dneska udělám další zápis do deníku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi Amy Diamond?

Jasně! Jsem její velký fanoušek! 30.7% (414)
Zpívá docela hezky. 14.7% (198)
No, ujde. 14% (188)
Ne, vůbec ji nemám rád(a). 16.3% (219)
Neznám. 24.4% (328)

Komentáře

1 J J | Web | 4. února 2011 v 18:56 | Reagovat

Promiň ale mám autorský blog a nespřáteluji :-( Ale budu tě chodit navštěvovat jů? :-)

2 J J | Web | 4. února 2011 v 19:02 | Reagovat

Jojo z toho přístavu, ty si byla v Angili taky? :-)

3 Eve Eve | E-mail | Web | 5. února 2011 v 16:35 | Reagovat

Už se těším na další díl! Opravdu je to skvělý příběh... Mimochodem hezké prázdniny (pokud je už máš) :)

4 Eve Eve | E-mail | Web | 7. února 2011 v 13:01 | Reagovat

Já jsem z Prahy 7, takže prázdniny máme teď :D Tak si to ve škole užij mno... :D Já zase budu trpět, až ty budeš mít prázky, takže to vyjde nastejno :)

5 Eve Eve | E-mail | Web | 7. února 2011 v 14:12 | Reagovat

Co teprve já? Já bych snad naklusala k prezidentovi (no nemám to tak daleko) a stěžovala bych si :D Ale zatím žádné zprávy... myslím, že to jenom vyjde na DVD, ale uvidíme...

6 Eve Eve | E-mail | Web | 8. února 2011 v 18:15 | Reagovat

Já dvojku Arthura viděla a... no, Freddie byl skvělej, ale ten film je spíš pro mladší diváky, takže jsem si ho moc neužila :D Podle mě, když neuvidíš 2, tak o nic zásadního nepřijdeš :)

7 Coach Outlet Store Online Coach Outlet Store Online | E-mail | Web | 5. října 2012 v 11:23 | Reagovat

caili0921This is a mainstream view in the community have great supporters, great view.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Copyright © 2006-2014 , www.didlinka-evicka.blog.cz